Základní charakteristika
Evropský parlament (EP) jako jedna ze základních institucí EU vykonává pravomoce podobné těm, kterými disponují národní parlamenty členských zemí (o zákonodárnou moc se však na rozdíl od nich dělí s Radou EU). Kromě toho má Evropský parlament důležité kontrolní pravomoce vůči Komisi (vyslovuje např. souhlas se jmenováním jejího předsedy a členů) a vůči Radě EU (předseda Rady například parlament pravidelně informuje o výsledcích zasedání Rady). Od roku 1979 jsou poslanci voleni v přímých volbách na volební období pěti let. Parlament má sídlo ve Štrasburku a tři pracovní místa: Štrasburk, Brusel a Lucemburk. Je jediným orgánem v EU, který se schází a rokuje veřejně. Rozpravy, názory a usnesení jsou zveřejňovány v Úředním věstníku EP.
Volby
Volební systém se liší podle ústavních pravidel jednotlivých členských zemí. Volby se konají buď na regionální úrovni (např. Velká Británie, Itálie či v Belgie), nebo na celostátní úrovni (např. Francie, Španělsko a Dánsko), popřípadě smíšeným systémem (např. Německu). Při volbách ve všech zemích platí společná základní demokratická pravidla: volební právo od osmnácti let, rovnost mužů a žen a zásada tajného hlasování. Volby se konají najednou (během jednoho týdne) ve všech zemích Evropské unie. Od vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost v roce 1993 má každý občan členského státu EU, který žije v jiné zemi Unie, právo volit nebo být volen ve volbách v zemi svého trvalého pobytu.
Struktura
V současnosti má EP 785 poslanců z 27 zemí, kteří se scházejí jeden týden v měsíci na plenárním zasedání ve Štrasburku. Mezi plenárními zasedáními jednají poslanci ve dvaceti stálých výborech v Bruselu, jejichž úkolem je příprava práce pro plenární zasedání. Poslanci jsou sdruženi do klubů podle své politické, nikoliv národní, příslušnosti. Dnes působí v EP sedm politických skupin ("frakcí"), které sdružují poslance z více než stovky politických stran z členských států.
Poslanci volí předsednictvo, které se skládá z předsedy a čtrnácti místopředsedů, a jehož úkolem je řídit vnitřní chod Parlamentu. Mandát předsedy EP i jednotlivých místopředsedů trvá dva a půl roku, od ledna 2007 post předsedy zastává německý křesťanský Hans-Gert Poettering. Předseda reprezentuje EP na mezinárodní úrovni a při jednáních s dalšími institucemi. Předsednictvo a generální sekretariát sídlí v Lucemburku a v Bruselu.
Tvorba legislativy
Evropský Parlament sdílí legislativní pravomoc s Radou Evropské unie, nicméně narozdíl od národních parlamentů členských zemí má EP omezenější legislativní pravomoci. V současné době se na tvorbě právních předpisů může podílet čtyřmi různými způsoby:
Konzultace - nezávazný názor EP je vyžadován předtím, než Rada schválí návrh Komise.
Spolupráce - zvyšuje rozhodovací pravomoc Evropského parlamentu. Pokud Parlament zamítne návrh absolutní většinou, Rada je nucena přijmout návrh jednomyslně a ne kvalifikovanou většinou. Nicméně, Rada přesto může zamítnout námitky Parlamentu a adoptovat návrh jednomyslným hlasováním. Používá se v oblasti hospodářské a měnové unie.
Spolurozhodování - EP se na přijímání legislativy podílí rovným dílem s Radou. K jednání o nalezení kompromisních stanovisek existuje dohadovací výbor složený z členů obou institucí. Nedojde-li k dohodě, může Parlament návrh odmítnout (např. rozhodování o otázkách jednotného vnitřního trhu, zdraví, kultury, transevropských sítí nebo spotřebitelské politiky).
Souhlas - postup souhlasu dává Parlamentu právo veta. Role Parlamentu tedy spočívá ve schválení nebo zamítnutí legislativního návrhu a Rada nemůže pokračovat bez souhlasu Parlamentu. Postup souhlasu se uplatňuje obvykle při přístupu nového členského státu a při ratifikaci určitých dohod vyjednaných Evropskou unií (dohody o přidružení a další důležité dohody s třetími zeměmi).