Skupina Evropských konzervativců a reformistů, v níž pracují i čeští europoslanci za ODS, navrhne na plenárním zasedání Evropského parlamentu sloučení dvou záříjových zasedání ve Štrasburku do jednoho. Pozměňovací návrh se bude týkat kalendáře EP na rok 2011 a není vyloučeno, že se v europarlamentu dočká široké podpory. Občanští demokraté se také otevřeným dopisem obracejí na ostatní české eurposlance s žádostí o podporu návrhu.
„Evropský parlament každý rok vyhodí z okna asi 200 – 250 milionů Eur, aby mohl dvanáctkrát zasedat ve Štrasburku. Návrhů na zrušení tohoto nesmyslu byla v minulosti celá řada. Protože jsme ale realisté, snažíme se zrušit alespoň jedno zbytečné zasedání v září. I tak bychom ušetřili daňovým poplatníkům půl miliardy korun – přesně tolik totiž jeden přesun do Štrasburku stojí,“ říká europoslanec Jan Zahradil.
„Vzhledem k tomu, jak módní je v posledních letech přepočítávat vše na emise CO2, je potřeba zdůraznit ještě dvě čísla: dvanáct zasedání ve Štrasburku znamená 18 900 milionů tun CO2, a jeden přesun celého úřednického aparátu vyprodukujue tolik emisí, jako 13 000 transatlantických letů,“ vypočítává člen výboru pro životní prostředí europoslanec Miroslav Ouzký. „Některé země a poslanci kvůli CO2 rádi šikanují evropské podnikatele, ale plýtvání a zbytečných emisí na své straně si nevšímají,“ dodává člen výboru pro regionální rozvoj Oldřich Vlasák.
Pro každoměsíční přesun tisíců poslanců a úředníků mezi Lucemburkem, Bruselem a Štrasburkem skutečně neexistuje jediný racionální argument. Přesto stojí v základních smlouvách společenství, že oficiální sídlo Evrospkého parlamentu je právě ve Štrasburku. Jeho umístění na francouzsko-německé hranici bývá také vnímáno jako symbol usmíření obou států.
„Slyšel jsem jednou bavorského europoslance Bernda Posselta na podporu Štrasburku říkat, že hodnota symbolu se nedá vyjádřit penězi. To je ve světle současných problémů Řecka a německých reakcí obzvlášť pikantní,“ říká Jan Zahradil, a dodává: „Jedním z hlavních cílů ODS a skupiny EKR je šetřit peníze daňových poplatníků. Pokud se nám podaří jedno zasedání zrušit, úspora bude značná a možná objevíme vůli o nesmyslném plýtvání dále jednat.“