Aktuality

Ústava znovu a opět na stole

Evropská rada bude na svém zasedání ve dnech 21.- 22. června rozhodovat velmi výsostné téma, které je jedním z nejvýznamnějších symbolů německého předsednictví a které mělo rozpohybovat zamrzlou evropskou integraci.

Je všeobecně známo, že si Angela Merkelová předsevzala vzkřísit mrtvou ústavní smlouvu a znovu ji předložit k rozhodnutí jednotlivým členským státům. Během jejího předsednictví přeci jen jistý posun nastal, protože se ukázalo, že původní ústavní smlouva nemůže být předmětem jednání. Na druhou stranu, ale i největší skeptici přistoupili na to, že smlouva z Nice přestává být vyhovující, a že mechanismy fungování Evropské unie by potřebovaly jisté oživení.

Za této situace se začal rodit kompromis, no, řekněme tomu kompromis bez účasti Polska. Němci předložili a trvají na reformě váhy hlasu jednotlivých zemí. Tento nový způsob přepočtu hlasů by silně oslabil i pozici České republiky, včetně ostatních středních a malých států. Jak už bylo naznačeno, největším oponentem této nové metody výpočtu váhy hlasů je Polsko, které by ztratilo nejvíce. Pro lepší představu, dnes má Polsko 27 hlasů v Evropské radě a např. Německo, které je dvakrát lidnatější nežli Polsko, má v Radě 29 hlasů, tedy pouze o tři hlasy více. Proto se zřejmě nelze divit Německu, že tak výrazně usiluje o změnu tohoto výpočtového postupu.

Na co však německé předsednictví při změnách zamítnuté ústavní smlouvy slyšelo, bylo odstranění všech symbolů superstátu, tzn. označení „ústavní smlouva“, kodifikace prezidenta Evropské unie, ministra zahraničních věcí, omezení jednání o společných obranných či ozbrojených silách, které by byly bez závislosti na Severoatlantické alianci.

Nechejme se překvapit výsledkem bruselském zasedání Rady. Osobně bych spíše věřil v dosažení finálního kompromisu. Také dle výroku našeho ministra zahraničních věcí se dá očekávat, že neústupnost všech zúčastněných stran se v poslední chvíli změní na ochotu kompromisu. Proto se s velkou pravděpodobností můžeme těšit na novou ústavní smlouvu, která se zřejmě nebude jmenovat ústavní.