Když jsem téměř před šesti lety nastoupil do Evropského parlamentu, žhavým tématem v té době byla chemická legislativa (REACH). Byl to tehdy velmi silný zážitek. Na stole mi totiž ležel dokument čítající něco málo přes tisíc dvě stě stránek a k tomu pět set stránek příloh. To vše o chemické tématice a pouze v jazycích starých členských států, protože tato legislativa ještě do jazyků nově přístoupivších států přeložená nebyla.

Po bližším seznámení se nejen s obsahem této normy, ale i s historií jejího vzniku jsem zjistil, že se jedná o výsledek snahy sjednotit veškerou legislativu týkající se registrace, prověřování, skladování a distribuce chemických látek. Výsledkem bylo toto legislativní monstrum a také zřízení Evropské chemické agentury v Helsinkách. Úkolem této agentury je zejména registrace nebezpečných látek, které by měly z evropského prostoru buď úplně vymizet, nebo by měly procházet zvláštním testováním a dohledem nad jejich užitím.

Od doby přijetí slavné REACH normy uplynulo mnoho času. Na poslední schůzce koordinátorů v průběhu minulého týdne jsem se dozvěděl, že na seznamu se za celou tu dobu od schválení legislativy objevilo pouhých dvacet devět chemických látek. A jelikož se v Helsinkách chystá pompézní návštěva dvou komisařů – komisaře pro životní prostředí a pro průmysl, navrhl Výbor pro životní prostředí v EP, aby byl zaslán dopis příslušnému komisaři s dotazem, zda výsledek několikaleté práce Evropské chemické agentury při registraci nebezpečných látek považuje za dostatečný nebo zda-li spíše nepovažuje něco takového za selhání a zda by nebylo načase, aby, když už máme takovou propracovanou legislativu a dokonce i pro její provedení zřízenou agenturu, udělat v těch chemikáliích konečně pořádek.