Aktuálním tématem projednávaným na mém výboru (a zároveň také i na výboru pro průmysl) byly obnovitelné zdroje energie a jako nedílná součást této normy také biopaliva. Na začátek mi dovolte uvést, že když jsem nastoupil do Evropského parlamentu, všichni skloňovali biopaliva jako zázračný způsob prozření Evropy, který umožní nejenom zlepšení našeho ekologického chování, tj. snížení uhlíkaté stopy a snížení produkce CO2, ale také zmenšení naší závislosti na dovozu tzv. fosilních paliv.

Posledně jmenovaný bod jistě stojí za úvahu a nelze mu příliš mnoho vytýkat. Pokud si ale vzpomenu na oslavné ódy, které jsem na biopaliva ze všech stran slyšel, tak dnes při otevření novin a časopisů je situace právě opačná. Všichni tázavě a s varovně vztyčeným prstem zdůrazňují, co že jsme to udělali, takhle se zbláznit do biopaliv. Vždyť třeba biopaliva první generace díky své náročné produkci produkují velmi vysoké emise CO2, způsobují kácení deštných pralesů po celém světě a mají na svědomí i zvyšování cen potravin po celém světě…

Jako vždy je pravda – jak tomu už tak bývá – někde uprostřed. Nemyslím si, že by biopaliva zasloužila nekritické pochvalné ódy, ale na druhou stranu nezaslouží ani současné absolutní zatracování. Zvýšení cen potravin je fakt, na který jsem upozorňoval již před lety a je nepochybné, že šílenství kolem biopaliv vliv na nárůst těchto cen má. Neumím už ale posoudit, jestli sucho v Austrálii či zvýšení poptávky po potravinách v Číně či Asii, mělo na nárůst cen větší vliv než-li produkce biopaliv. Osobně jsem přesvědčen, že by Evropská unie měla zaujmout rozumnou politiku, která by umožňovala produkci biopaliv s co nejmenším pokřivením stávajícího trhu, tj. vyhnutím se brutálních a neuvážených pobídek či osevu celé Evropy řepkou olejkou. Obavy před ztrátou biodiversity jsou v tomto případě jistě oprávněné.

Debata na mém výboru probíhala spíše vyváženě a rozumně. Jestliže pomineme militantní názory na obou stranách, tak většinou zazněly výzvy k rozumnému a vyváženému přístupu. Sám zpravodaj (Anders Wijkman) navrhoval snížit procentní podíl biopaliv v automobilovém průmyslu z 10% na 8% s tím, že těch uváděných 10% by při vzrůstající spotřebě Evropa nebyla schopna pokrýt. Podstatná část zprávy se zabývala rozvojem produkce biopaliv v tropických oblastech. Významný potenciál těchto oblastí je však, souhlasím, že oprávněně, omezen rizikem kácení pralesů. Nelze rozvojovým zemím upírat právo na jejich vlastní rozvoj a tedy i rozvoj průmyslu. Domnívám se, že bohatý sever, který si své lesy již před staletími vykácel, nemůže zabraňovat jakémukoli dalšími rozvoji chudému jihu. Na druhou stranu nelze opominout, že právě tyto rozvojové země přebírají od těch více rozvinutých technologie, znalosti a vůbec vše, co se ve vědě dosáhlo. Mají šanci neničit si vlastní životní prostředí a neztrácet mnoho let vývoje.

Vyvarování se slepých cest a poučení se z omylů je více než cenný artikl, který se z rozvinutých zemí vyváží. Nelze to opomíjet a společně s moderními technologiemi a s přeskočením mnoha desítek let vývoje se distancovat od snah najít kompromisní řešení