Články / interview
Zdroj: Hospodářské noviny

Co budu dělat v Bruselu

Opravdu si myslíte, že jeden pravicový poslanec může v tak velkém a početném orgánu něco znamenat, ptávali se mě často v kampani před volbami do Evropského parlamentu (EP) novináři i lidé, s nimiž jsem se potkával. Pokaždé jsem odpovídal, že i hlas jednoho jediného poslance má nezanedbatelnou váhu a že ten můj bude – také vzhledem k mému dosavadnímu působení v evropské politice – slyšet silně od samého začátku.

Ani ve snu by mě však nenapadlo, že získám nejen důvěru českých voličů, ale i mandát od ostatních poslanců a budu zvolen místopředsedou EP.

Fakt, že se na toto místo dostal zástupce českých poslanců, má důležitější rozměr, než je osobní úspěch jednoho konkrétního poslance. Tato volba dokazuje, že česká reprezentace má šanci zastávat v EP důstojnou roli. Potvrdila se také slova našich kandidátů, kteří pro případ volebního úspěchu od začátku avizovali možnost sestavit početně významný tým složený z českých zástupců pravicových stran, se kterým se bude muset v nejsilnější frakci počítat při jakémkoliv rozhodování.

Volba zástupce ODS je zároveň odpovědí všem českým politickým subjektům, které se v předvolební kampani snažily dělat z ODS protievropskou politickou stranu s nulovým komunikačním potenciálem. Realita je jiná – místopředseda EP z řad členů ODS je dokladem, že názory strany jsou a budou brány vážně.

Bez ohledu na význam samotné volby místopředsedou jsou pro mě však mnohem důležitější faktické výsledky, které může mé působení v této funkci přinést, a to jak přímo na půdě Evropského parlamentu, tak i ve vztahu k občanům České republiky.

Místopředsedové budou například střídavě řídit zasedání EP, účastnit se práce vedení parlamentu (to je jakási obdoba práce v organizačním výboru české Poslanecké sněmovny), zároveň však mohou i nadále působit v jednotlivých výborech (na rozdíl od našeho parlamentu). Co z toho vyplývá? Místopředseda může mít na reálnou práci EP podstatně větší vliv než kterýkoliv jeho řadový člen. Pokud jde o úkoly vůči České republice, vidím jeden hlavní a bezprostřední závazek – musím být (a chci být) schopen občanům srozumitelně vysvětlovat a ukazovat, co v EP děláme a proč. Jen tak je možné změnit dosavadní dojem, že v Bruselu a Štrasburku jde o něco, co se občana vlastně tak moc netýká. Připomínám, že s podobným problémem musí bojovat i jiné členské státy, původní patnáctku nevyjímaje. Volební účast to koneckonců nedávno jasně potvrdila.

Prakticky tento závazek znamená boj o větší prostor pro kontakt s voliči. Od vstupu do politiky jsem se často setkával s lidmi a poslouchal jejich názory. Měl jsem to lehké i proto, že jsem jako poslanec českého parlamentu zůstal lékařem a byl jsem tak bezprostředně konfrontován se starostmi obyčejných lidí.

O tuto možnost však nechci přijít ani v Bruselu. Připadá mi proto naprosto nepřijatelné, aby například v současném programu EP

byl pouze jeden týden určený na setkávání s voliči v zemi, odkud poslanec pochází.

Mou druhou prioritou, jejíž naplnění potrvá dlouho, bude tlak zejména na Komisi EU. Zájem na zjednodušování evropské legislativy jsme v ODS zdůrazňovali už v předvolební kampani. Díky svému zvolení místopředsedou Evropského parlamentu budu mít k jeho naplňování více příležitostí, než jsme původně vůbec mohli doufat.