Minulý týden jsem se rozepsal o své zprávě, která se týkala veřejného zdraví a jeho rychlé a účinné ochrany. Další problematikou, která byla na štrasburském zasedání po prázdninách předložena k hlasování, byla deklarace Evropského parlamentu k celosvětové konferenci o desertifikaci, která se koná v těchto dnech v Madridu. S touto konferencí jsou spojena také nejrůznější pracovní setkání a setkání Rady a Komise v Portugalsku, která se zabývají nedostatkem vody v Evropské unii.

Zatímco nespočet debat o klimatických změnách často vede k extrémním názorům, že je potřeba vsadit vše na obnovitelné zdroje energie, či k tomu, že bychom snad měli přestat jezdit auty, nebo k tomu, že bychom měli penalizovat dopravní letecké společnosti, protože letecká doprava ničí atmosféru…, debata o postupující desertifikaci a nedostatku vody v Evropě je naopak, dle mého soudu, vedena velmi seriózním způsobem a rozhodně by neměla zmizet z hledáčku vrcholných politiků celé Evropy.

Ochrana vody velmi úzce souvisí se současným hlavním tématem Evropské unie, kterým jsou klimatické změny. Na rozdíl od tohoto, postupem času již nabubřelého politického tématu, má problematika úbytku vody skutečně reálný a přímý dopad na občany Evropy. Mohlo by se zdát, že z pohledu České republiky to je téma spíše podřadné, protože naši zemědělci nemusí řešit problémy, které tolik trápí španělské, italské, případně řecké zemědělce, byť na mapách ukazujících dostatek či nedostatek vody je Česká republika označena jako země, kde některé skupiny obyvatelstva mají problémy s přístupem ke kvalitní vodě. Rozrůstající se poušť však už dávno není pouze záležitostí severní Afriky a Sahary, ale stala se vážným problémem celého Středozemí. Je proto nezbytné, aby politici jednotlivých států vzali probíhající klimatické změny jako nutný fakt, přestali se dohadovat, jak moc k nim přispívá či nepřispívá člověk, ale hlavně se začali připravovat na jejich dopady. Úbytek zemědělské půdy a nedostatek vody jsou jedním z nich.