Tento týden, konkrétně v úterý 7. října, výbor pro životní prostředí hlasoval o třech důležitých zákonech z tzv. klimatického balíčku. Dá se říci, že to byl jakýsi politický vrchol sezóny. Napjaté očekávání, jak hlasování dopadne, bylo vidět již na přeplněném jednacím sálu, kde byla místa k sezení zaplněna již dlouho před začátkem jednání. Také netypická přítomnost zástupců mnoha členských zemí, ministerstev a médií (včetně např. britské BBC) poukazovala na to, že se hlasuje o něčem velmi speciálním.

Samotné hlasování bylo dlouhé a velmi komplikované. Téměř 1200 pozměňovacích návrhů je novým rekordem. Na poslední chvíli se podařilo dojednat 15 kompromisních pozměňovacích návrhů a ještě 10 tzv. konsolidovaných pozměňovacích návrhů, které shrnovaly nejčastěji navrhované změny.

Největší nejednotnost panovala ve frakci EPP-ED, kde začal – zřejmě i pod vlivem světové hospodářské krize, vítězit jakýsi hospodářský realismus o možnostech Evropy. Zřejmě i proto z této dílny vzešel návrh na sto procent volného rozdělení povolenek na emise skleníkových plynů. Bohužel však tento návrh nezískal většinovou podporu.

Kompromis, který byl ve výsledku dosažen, sice má ve svém důsledku jisté dopady a modifikuje určitým způsobem návrh Komise k něčemu o něco více přijatelnému, ale v zásadě se nejedná o pozitivní zprávy pro energetický průmysl.

Další hlasovaní o této normě by mělo proběhnout v prosinci na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Očekávám, že hlasování na plénu nebude shodné jako hlasování ve výboru a že spíše převládne pro evropský průmysl více realistický pohled. Já osobně v to alespoň doufám.