V dnešním sloupku bych se rád vrátil ke sjezdu ODS, který proběhnul o víkendu v Brně. K přečtení vám nabízím projev, který jsem tu přednesl před svými kolegy jako místopředseda Evropského parlamentu a zástupce ODS na půdě této instituce.

Dobrý den dámy a pánové.

Před svým dnešním vystoupením jsem opravdu intenzivně přemýšlel, zda tento kongres, tak jasně vyplněn očekáváním voleb příštího jara, mám znesvětit evropskými tématy. Přece si všichni uvědomujeme, že půjde o volby, ve kterých by nepřesvědčivé vítězství mohlo znamenat promarněnou šanci pro nás a hlavně občany této země. Chce se mi křičet o aktuálních tématech dnešních dní. Chce se mi glosovat estébácké metody současného vedení sociální demokracie. Chce se mi tu zakřičet volební heslo sociální demokracie, které jí do příštích voleb přidělili občané této země : „PLNOU PAROU BACK“.

Jsem tu ale jako ten, kdo vás v současnosti reprezentuje ve vedení Evropského parlamentu, a proto musím mluvit o tématech, která – ač se nám jeví vzdálená – zasahují a budou zasahovat do našich životů až s mrazivou přítomností. Pojďme se tedy zamyslet nejen o nutnosti pootočit kormidlo politického směru v této zemi, ale i v celé Evropě.

Víme všichni, že náš postoj k hurá evropanství v současné EU byl vždy kritický, protože nám v mnohém připomínal proklamativní politiku reálného socialismu. Jestliže jsem ve svém kandidátském projevu na post místopředsedy EP hovořil o tom, že s sebou přinášíme historickou zkušenost, kterou občané a politici starých zemí nemají, ještě jsem ani netušil, jak je koketování s reálným socialismem v EU běžné. Když shrnu základní zlomové body letošní politické scény v EU, jsou jimi:

– odmítnutí ústavní smlouvy ve Francii a vzápětí v Nizozemí

– revize Lisabonské strategie

– nedohoda o finančním výhledu na léta 2007-2013

– plán D komisařky Wallstromové

Nejdůležitější událostí letoška bylo jistě nepřijetí ústavní smlouvy. Nejen že z našeho pohledu potvrdilo správnost postoje a politiky ODS ve věci ústavní smlouvy, ale vyvolalo drobné zemětřesení na evropské politické scéně. Zatímco i největším eurooptimistům byl osud ústavní smlouvy jasný, náš pan premiér odjížděl na červnový summit Rady s tím, že jeho vláda pokračuje v rozhazování milionů za kampaň před referendem a bude v ratifikačním procesu pokračovat. Co se týče revize tzv. Lisabonské strategie – tedy dokumentu, který pracovně nazýváme „Dohnat a předehnat“, EU sice připustila velmi nevídaný stupeň sebereflexe, když přinala, že takhle nelze, ale ve výsledku se nakonec vrátila k přemalování nápisů a k pokračování „perestrojky“ rozuměj přestavby současné zaostávající Evropy.

Všechny snahy zrevidovat sociální stát, či růst podvazující ekologická omezení skončily pod jednacím stolem. Projednávání finančního výhledu na roky 2007 až 2013 jednoznačně prokázalo neochotu starých zemí ekonomicky podpořit nováčky. Víme už, že společná zemědělská politika je černou dírou ve prospěch Francie, ale strukturální fondy by při stávajících pravidlech znamenaly přesun významné části rozpočtu do nových zemí. Co se tedy nabízí – buď omezit příspěvky členských zemí, nebo vymyslet nové nástroje přerozdělení ve prospěch starých zemí. Tím je například hodně diskutovaný antiglobalizační fond. Jak krásně přiznal pan komisař Špidla – uzavření automobilky Rover ve Velké Británii by bylo kompenzováno z tohoto fondu, kdyby již existoval, rozuměj z našich daní!

K plánu D, který zahrnuje demokracii a dialog, lze říci pouze, že je plánem bohulibým a eroposlanci ODS jsou těmi, kteří dlouho volají po odstranění demokratického deficitu a zavedení dialogu s občany EU. Ihned po oznámení výsledků francouzského referenda, jsem prohlásil, že vytváří jedinečnou příležitost k zastavení se, k zamyšlení a k dialogu s občany EU o tom, jakou Evropu si vlastně přejí. Jsem přesvědčen, že nastala doba revize cílů, plnění základních svobod a návratu před Nice a možná i před Mastricht. Nebojme se zeptat občanů, zda je pro ně důležitější společný ministr zahraničí celé Evropy, či evropský prezident a náhrada NATO jakýmsi ETO, či rozšíření Shengenské smlouvy, volný pohyb pracovní síly či konec omezení kamionové dopravy.

O tom by měl být autentický dialog a my ho můžeme nabídnout. Přesvěčme naše voliče, že se jich umíme zastat nejen proti růžovo-rudé koalici, ale i proti růžovo- zelené Evropě.

A úplně na závěr mi dovolte jednu brutální přesmyčku k domácí politické scéně. Rath lže a já to dokážu.

Děkuji vám za pozornost.