Názory na Evropský parlament (EP) se různí. Jak vypadá pohled zevnitř?
Evropský parlament funguje na základě evropských politických frakcí. Na to, aby měl co do činění český komunista třeba s českým lidovcem, se tu nepamatuje. Rozhodující – aspoň tak je nám to vštěpováno – má být politické přesvědčení, ne státní příslušnost. Ovšem zdá se mi, že oč víc je to deklarováno a proklamováno, tak o to více existuje kuloárních setkání na úrovni národních delegací. Ve finále zjistíte, že národní zájmy se tu hájí vždycky. Někdy pod vlajkou evropanství, někdy pod vlajkou nacionalismu.
Kdo má hlavní slovo?
Politické sekretariáty. Demokratický deficit, v porovnání s národními parlamenty, je značný. Evropský parlament vyžaduje „parlamentní poslušnost“. Zatím jsem nezažil, aby vedení Evropské lidové strany-Evropských demokratů (ELS-ED, frakce, jejímž je ODS členem, pozn. red.), rozhodlo, že se bude hlasovat PRO, a někdo hlasoval PROTI. To se v ODS stává běžně. Tam když má někdo pochyby a chce hlasovat jinak, měl by to kolegům předem oznámit. Takový institut v Evropském parlamentu neexistuje. A když je přece jen uprostřed frakce rozpor, jako třeba teď kvůli evropské ústavě, tak se změní stanovy. V upravených stojí, že členy stran, které patří do frakce ELS-ED, jsou lidé, kteří souhlasí „se vším“, ale mají rozdílný pohled na evropskou integraci a ústavu. To je jediná výjimka, kdy se připouští něco jako vlastní názor.
Jsou tedy plenární schůze jakýmsi divadlem, které se hraje podle připraveného scénáře?
Vše, co se má stát, se výrazně předjednává a dohaduje dopředu v kuloárech. Vlastní plenární zasedání je velmi formální. I v případě mého zvolení se „souboj“ odehrával na úrovni frakce. Musel jsme obstát v několikakolové tajné volbě, která byla docela ostrá. Ale když jsem prošel ve vlastní frakci a získal nominaci, byla vlastní volba na úrovni Evropského parlamentu skoro pokořující.
Proč?
Volba proběhla tak, že předsedající prohlásil: „Máme zvolit 14 místopředsedů, frakce najmenovaly 14 kandidátů. Dovoluji si navrhnout plénu volbu aklamací, tedy zdvižením ruky.“ Čekal jsem, že k ní dojde – jenže následovalo oznámení: „Vidím, že nikdo není proti, gratuluji všem zvoleným.“
Vůbec se nehlasovalo?
Nikdo se ani nenamáhal zvednout ruku. A když se pak zvedlo několik rukou, které protestovaly v tom smyslu – pane předsedající, neměli by se nám kandidáti aspoň představit, jsou tu poslanci z nových zemí, nikdo je nezná, – odpověď zněla ano, beru vaši připomínku v potaz. Při příští volbě místopředsedů za 2,5 roku ji jistě zapracujeme.
To lze?
Předsedající navrhuje postup. Když se neprotestuje, je přijat. Já jsem to trochu zažíval už dříve v Radě Evropy. Tam se někdy člověk ani nestačil zamyslet nad nějakou větou, a už byla předloha schválena. Zdá se mi, že v EP je to dovedeno téměř k dokonalosti.
Proč jste musel jít ve frakci do třetího kola?
ELS-ED nominovala sedm lidí. Pět mi přišlo jasných, o zbývající dvě křesla se ucházela dlouholetá dánská poslankyně, bývalý slovinský premiér, já a jeden polský kolega. V prvním kole byl zvolen Polák, v dalším kole těsně nikdo (mně scházel jediný hlas), v následujícím jsem získal přesvědčivou většinu.
Hlasovalo se tajně?
Ano.
Bylo stanoveno, kolik křesel mají obsadit zástupci starých a nových členských zemí?
Ne. Jen jsem pochopil, že staré země mají svá místa jaksi „předjednána“.
Co rozhodlo ve váš prospěch?
Určitě ne kouzlo osobnosti, asi zabrala odvedená práce v Radě Evropy. Byl to úspěch všech českých kolegů ve frakci (9 ODS + 2 KDU-ČSL + 3 Sdružení nezávislých kandidátů a Evropských demokratů, pozn. red.).
Nedělali vám potíže poslanci německého bloku CDU/CSU, kteří mají k ODS výhrady?
Je pravda, že v případě schvalování našeho vstupu do frakce, ne v případě mé volby, se ozvaly hlasy, které říkaly: „Já mám trochu problémy s ODS, protože chci urychlit evropskou integraci a mám dojem, že ODS to nechce.“ Předpokládám, že tito lidé mě nevolili. Ale třeba po mém vystoupení před frakcí se poslanec Bernd Posselt vyjádřil, že mi dá hlas a bude o tom přesvědčovat i své kolegy. Teď nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale myslím, že mě převážná většina německých delegátů podpořila.
Jaký je popis práce místopředsedy EP?
Když to srovnám s národním parlamentem, tak je místopředseda EP méně významná pozice. Místopředseda národního parlamentu má ústavní pravomoci, v tom evropském nic takového neexistuje. I díky tomu, že EP nemá žádnou zákonodárnou moc. Faktický význam funkce místopředsedy spočívá v možnosti řídit schůze a podílet se na chodu této instituce. Z formálního hlediska je pozice místopředsedy EP na stejné úrovni jako poslance. Liší se v detailech.
Jakých?
Má nárok na trochu lepší aparát, může mít o jednoho asistenta více. Pokud si o něj požádá, zaměstná ho EP na své náklady a na plný úvazek. Tento člověk je pak místopředsedova pravá ruka.
Máte limit pro počet spolupracovníků?
Každý europoslanec je omezen pouze rozpočtem, ne počtem asistentů. Praxe je tak dva až deset, časté číslo je pět a výše.
Tito lidé jsou zaměstnanci EP?
Oficiálně ne. Pracují na živnostenský list a předkládají EP faktury, které se jim proplácejí.
Národní parlament platí pouze europoslance?
Ano.
Jsou si místopředsedové rovni?
Formálně důležité je pořadí. Já jsem místopředseda číslo jedenáct. Kdyby třeba přejelo auto předsedu, nastupuje 1. místopředseda, po něm 2. místopředseda atd. Jde pouze o posloupnost. Nicméně i místopředsedové mají přidělené oblasti. Ty dostanou od předsedy, který se s nimi postupně sejde.
Už se tak stalo?
Ano. Výstup bude někdy v září.
Co vám nabídl?
Schůzka proběhla ještě během ustavujícího zasedání, prakticky hned po zvolení. Jeho nabídku neprozradím, já jsem vyjádřil zájem o několik oblastí. Jednou je styk EP s Radou Evropy, další jednání se žadatelskými zeměmi (Turecko, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko) a stálý kontakt s parlamenty členských zemí.
Oblasti jsou předem dány?
Ano. Pochopil jsem však, že předseda může jednotlivá témata rozšiřovat nebo slučovat. Já jsem si prostudoval, co dělali mí předchůdci, a z toho jsem vycházel.
Menu bylo stejné jako v minulém období?
V zásadě ano. Rozdíl je v třeba tom, že jestliže tehdy měl někdo na starosti 10 adeptů na přijetí, jeho nástupce bude mít na starosti země pouze čtyři.
Ještě před zvolením jste uvedl, že by legislativa EU měla být štíhlejší a jednodušší. Je v silách EP, aby s tím něco udělal?
Musíme si najít vlastní roli. Rozhodnout se, zda budeme pouze nějakou formální schvalovací mašinérií na to, co přichází z Evropské komise (EK). Zdá se, že nikomu z komisařů ten šílený chaos společného zákonodárství nijak nevadí. Přesto si myslím, že šance nejsou nulové, řady nespokojenců se začínají množit. Pokud se bude přijímat ústava, musí se změnit systém bilaterálních smluv mezi EU a jednotlivými státy. Je to příležitost, jak debatu o složitosti smluv otevřít.
Co pro to můžete udělat vy osobně?
Jde o dvě věci: změnit stávající, už přijaté normy. To je složitější záležitost. Druhá věc, kde vidím jistou šanci, je zjednodušit to projednávané. Tam je možné nastavit filtr.
Budete na toto téma hovořit s novými komisaři, jejichž slyšení začne 27. září?
Ano, počítám s tím, že mezi otázkami, které položím komisařům, bude: Jste schopen pracovat tak, aby se zjednodušila evropská legislativa? Pravda je, že toto slyšení, třebaže se považuje za závažný moment, je formální. Čeká se, že tam poslanci komisaře trochu rozstřílí a pak je, en bloc, schválí.
Může nastat i jiná situace?
Pokud vám někdo vadí, můžete ho „vytáhnout“, tedy nechat o něm ve frakci hlasovat. K tomu, aby byl vyměněn, to ale nestačí. Muselo by rozhodnout hlasování celého EP, že třeba Dánskem navržený a předsedou EK doporučený komisař není přijatelný a že ho EP neschvaluje.
Čekáte, že bude někdo „vytažen“?
Ne.
Nebudou mít europoslanci za ODS problém s expremiérem Špidlou?
Určitě ne. Osobní výhrady k němu mám, ale nedomnívám se, že bych já či kdokoli z mých českých kolegů řekl: mně vadí, že ho Barroso jmenoval, a proto nezvednu ruku pro celou Komisi.
Jinými slovy, rozhodne opět frakce…
Ano.
Má „partajní poslušnost“ vůbec nějaký strop?
Určitě. Jsem přesvědčen, že obecně končí tam, kde začínají zájmy České republiky. Já se cítím jako reprezentant lidí, kteří mě tam poslali. A přes všechny sliby, že jako místopředseda EP budu bránit jeho zájmy, jsem vždy připraven hájit zájmy české. Když to převedu do srozumitelné řeči: když neumím zrušit dotace, které mi vadí, budu se snažit, aby jich co nejvíce přišlo do Česka.
Dokážete si představit, že by při ohrožení českých zájmů spojili čeští europoslanci síly, bez ohledu na frakce?
Ano. Vycházím z toho, že jsme si to předběžně slíbili. Sešli jsme se u pana prezidenta a on nás trochu vyzval k nějaké spolupráci. Domluvili jsme se na tom, že se budeme scházet. Když to nepůjde jednou za měsíc, tak jednou za čtvrtletí. Řekneme si: Ano, toto jsou body, kde by mohl být český zájem ohrožen. A dohodneme se na postupu.