Po několikaměsíčních průtazích Evropský parlament konečně odhlasoval novou Komisi s mandátem na dalších pět let. To znamená, že o více než půl roku překročí i mandát stávajícího Evropského parlamentu. Celé zdržení bylo způsobeno trochu i tím, že po zvolení nového Parlamentu se vedly dlouhé dohady o staronovém šéfovi, kterým je José Manuel Barroso. Ten byl sice nakonec spojenými silami pravice do funkce schválen, a to i přes nevůli levé části politického spektra, ale zároveň nastalo další kolo natahování, tentokrát o jednotlivých členech Evropské komise.

Poté co se zdálo, že je vše připraveno k hlasování o Komisi jako celku, bulharská strana stáhla svou kandidátku a nahradila ji novou. Tím se celá procedura znovu protáhla o dalších několik týdnů. Minulý týden tedy konečně nastal ten dlouho očekávány slavný den rozhodování o důvěře nové Komisi.  P

ostoj Evropských konzervativců a reformistů, jejichž součástí je i Občanská demokratická strana byl jednotný a spočíval ve zdržení se hlasování. Byť jsem vždy ve své politické kariéře prosazoval jasná rozhodnutí, tedy buď „ano“ či „ne“, v tomto případě jsem byl nucen přiznat, že i zdržením je možné poměrně srozumitelně vyjádřit politickou vůli.  Při rozhodování o tom, jak se ke Komisi postavit, došlo k poměrně jasné shodě, že, až na výjimky, není většinová vůle tuto Komisi podpořit. Nešlo o zpochybnění pozice J. M. Barrosa, nebo českého komisaře Štefana Füleho, byť nebyl kandidátem ODS, ke zdržení nás vedly výsledky slyšení některých dalších kandidátů na komisaře.

Pro mne osobně se jednalo zejména kandidátku na post komisařky pro zahraniční záležitosti a diplomacii, což je takový řekněme superkomisař/ka jmenovaný/á zvlášť a dopředu společně s tzv. Evropským prezidentem.  O baronce Ashtonové jsem na svých stránkách již psal a také v médiích se několikrát objevilo její Curriculum Vitae, takže není třeba dále rozvádět, co mi na jejím působení v této vysoké funkci vadí.

Dalším důvodem ke zdržení se v hlasování, byla snaha o dosažení konsensu v rámci celé frakce. Někteří poslanci měli snahu dát Komisi spíše pozitivní znaménko, jiní chtěli hlasovat proti. Zdržení se hlasování bylo z tohoto hlediska jediným logickým vyústěním.

Komise nakonec většinově prošla a to hlavně díky dohodě, řekněme velko-koaličních stran, EPP a S&D, tedy demokratů a socialistů v Evropském parlamentu. Pokud bych chtěl vyjádřit ve zkratce náš postoj, bylo to spíše něco ve smyslu „nejste naše Komise, ale chceme vám dát šanci“.