Minulý týden jsem se zúčastnil zasedání parlamentního shromáždění Černomořské ekonomické spolupráce (BSEC), které se tentokrát konalo v ázerbájdžánském Baku. Seskupení BSEC dnes zahrnuje země od Ruska a Ukrajiny na severu až po Řecko na jihu. Zvláštností tohoto zasedání bylo zejména to, že se konalo těsně před vstupem dalších dvou zemí (Bulharsko a Rumunsko) z této oblasti do Evropské unie. Doposud jediným společným státem bylo Řecko, po 1. lednu 2007 však budou EU a BSEC spojeny ještě významněji.

Zajímavou pro mne byla již samotná návštěva Ázerbájdžánu a jeho hlavního města Baku. Ázerbájdžán je země, kterou lze srovnávat s jejími sousedy, na druhou stranu ale příjmy plynoucí z těžby ropy a zemního plynu jsou znát na téměř každém kroku. Země prodělává hospodářský boom a – ne sice úplně právem, bývá někdy přirovnávána ke Spojeným arabským emirátům.

Parlamentní shromáždění Černomořské ekonomické spolupráce se v uplynulých letech posunulo od proklamativního, spíše nefunkčního shromáždění, k prvním výsledkům své spolupráce a Trans-Kavkazský ropovod je asi největším společným počinem. Pravda je, že parlamentní shromáždění má na starosti, kromě ekonomických otázek, i věci, které se týkají bezpečnosti oblasti, udržení míru a odstraňování ohnisek napětí. Nutno dodat, že o tyto situace skutečně není v oblasti nouze.

Jako příklady lze uvést Osetie, Čečnu, ale i další spící konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem, přestože jsou obě země členy BSEC. Vzájemné vztahy jsou na bodu mrazu od anexe Náhorního Karabachu Arménií. Pochopil jsem, že neřešení tohoto problému je pouze zametením války v Karabachu pod koberec. Přes proklamace většiny vystupujících řečníků vyzývajících k diplomatickému řešení konfliktu bylo neoficiálně jasně slyšet vyjádření ázerbájdžánských politiků, že se Ázerbájdžán nikdy této své části území nevzdá. Díky tomu jsem z této mise odjížděl s mrazením v zádech.