Minulý týden jsem řídil odpolední čtvrteční zasedání v Evropském parlamentu ve Štrasburku, včetně závěrečného hlasování. Projednávaným tématem byla mezinárodní politika Evropské unie, hlavně rezoluce týkající se Nepálu, Srí Lanky a Taiwanu. V případě Nepálu i Srí Lanky se dokázaly všechny politické skupiny shodnout na tom, že je nutné zastavit násilí, udržet či podpořit demokratické změny v obou zmíněných lokalitách, případně zabránit vývozu zbraní do těchto zemí.

V případě Taiwanu šlo o něco prozaičtějšího, a to o podporu či odmítnutí žádosti této země o pozorovatelský status při Světové zdravotnické organizaci (WHO). Ač se nám to z pozice středoevropské země může zdát malicherné, pro Taiwan je účast v mezinárodních organizacích prestižní záležitostí. Nechci se příliš vracet do minulosti, kdy Taiwan trochu lehkomyslně zahodil svůj status členské země OSN na protest proti vstupu kontinentální maoistické Číny a nyní se velmi obtížně snaží na mezinárodní scénu dostat zpět.

Jelikož si Čínská lidově demokratická republika téměř u všech zemí světa a tedy i u Evropské unie vynutila pozici jednotné velké Číny – ta je mimochodem respektována i oficiální českou zahraniční politikou, dokáže díky tomuto postupu úspěšně blokovat účast Taiwanu ve všech mezinárodních institucích. Poprvé se to podařilo prolomit před několika lety kdy Světová obchodní organizace přijala Taiwan mezi své pozorovatele. Stalo se tak z důvodu, že již nikdo na světě nemůže zavírat oči před tím, že 23 milionů obyvatel Taiwanu, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou svébytným či samostatným státem, jsou dnes významnou ekonomickou silou a světovým hospodářským hráčem.

V posledních letech Taiwan usiloval o status pozorovatele ve Světové zdravotnické organizaci a to hlavně z toho důvodu, že v dnešním globalizovaném světě, při šíření nemocí jako je ptačí chřipka, v nedávně době SARS či epidemie AIDS, je nutná kooperace mezi všemi státy světa, která se děje také právě prostřednictvím této mezinárodní zdravotnické instituce. Přestože Taiwan patří v této oblasti se svými vědeckými výsledky (např. v otázce potírání AIDS) mezi světové špičky, stále zůstává stát za dveřmi.

Evropský parlament zaujal napříč politickým spektrem velmi konzistentní a pragmatický postoj. Všichni se shodovali na tom, že nejen díky postavení Taiwanu, ale i díky nezanedbatelnému počtu obyvatel není možno tuto zemi, z tak významné humanitární organizace jakou WHO jistě je, vyčlenit. Výjimkou byli komunisté a socialisté. Socialisté na poslední chvíli proti této rezoluci velmi razantně vystoupili. Jejich souznění s komunisty mi bohužel připomnělo stávající situaci v České republice. Pevně doufám, že ne na dlouho, a tak jak zvítězil zdravý rozum v Evropském parlamentu a doporučení pozorovatelské mise Taiwanu při WHO zvítězilo, že stejně zdravý rozum zvítězí i u nás.